38.jpg
Home Alternativa Bardo
zdroj:http://www.bojprotiaids.czZačetl jsem se do knihy. Nevím, čím mě přitahovala, snad její název "Život mezi životy" mě lákal.
Bylo to opravdu zajímavé čtení. Psychologové zkoumali pomocí regresí minulé životy a jejich vliv na chování a zdraví člověka.
Ale vlastně tohle už znám, vím, jaké mají prožitky z minulých životů vlivy na ten současný. Sám se tím zabývám, ale z úst psychologa to zní jinak, vědečtěji. Přesto jsem se nemohl odpoutat od knihy. Co bude dál? Co mi kniha chce říct?

Regrese do minulých životů není až tak vyjímečná, jen ji nevnímáme a připisujeme ji například snům. Je těžké poznat, kdy je to jen sen a kdy regrese. I v bdělém stavu se nám může stát, že se "propadneme" do minulého života. Možná do toho patří i Deja vu, já jsem o tom přesvědčen. Jen se změnily kulisy a možná i někteří aktéři této hry, ale situace zůstala. Tím, jak se nyní zachováme, záleží, jestli ještě někdy nastane, nebo prostě zmizí.

Zaujalo mě však něco jiného. Regrese do života mezi životy, Barda.
Klienti popisovali, jak si vybírali svůj život, jak si jej plánovali a co se rozhodli prožít a na jakém základě.
Zavřel jsem oči. Co já? Co jsem si v naplánoval prožít? Jak jsem se rozhodoval o svém nynějším životě?
Viděl jsem sám sebe, jak stojím před nějakou komisí. Nevím, co mi říkají, ale vím, že právě teď se rozhoduje o mém životě tady na Zemi. Mám pocit, že jsem si nic neplánoval, že jsem to prostě dostal jako úkol. Něco v tom smyslu: "Půjdeš tam a projdeš tím a tím a pak půjdeš tam a tam..." Když se podívám na to, čím jsem prošel, ani se nedivím. Tyhle prožitky bych si asi vědomně a dobrovolně opravdu nevybral.

Jak mi tak povídali, co je potřeba udělat, abych tady na Zemi úspěšně prošel inkarnací, rozhlížel jsem se kolem sebe. Ke svému údivu jsem za svými zády viděl několik svých spolužáků ze základní školy. Tak nevím, je to fantazie? Nebo mi to opět má něco říct, naznačit?

Otočil jsem pohled opět k rádcům. Ukázali mi mou rodinu, prostředí a přátele, se kterýma se v životě setkám. Ukázali mi i některé scény z minulých životů, abych pochopil, proč mi naplánovali to, co naplánovali. Něco se mě ještě zeptali. Snad jestli souhlasím. Pokrčil jsem rameny a řekl, že teda půjdu a prožiju si to, prostě souhlasím.
Ale uvnitř jsem to cítil jinak.
Jak?
Zahloubal jsem se do situace, kdy jsem jakoby souhlasil a snažil jsem si uvědomit své pocity.
Ano, cítil jsem velký pocit viny za to, co jsem (snad) ve svých minulých životech provedl, zároveň jsem cítil křivdu, že zrovna tyhle lekce si musím prožít. Cítil jsem křivdu za to, že budu mít takové rodiče, protože si určitě nezasloužím jiné, možná lepší... Prostě nic o pokoře a přijetí.
Nepřijal jsem ani život, který stál přede mnou, vnímal jsem jej jako trest. Souhlasil jsem jen proto, protože mi byl doporučen jako prospěšný pro můj vývoj. Snad i ten pocit viny sehrál svou roli. Ale proč zrovna já? Mám pocit, že se mi sem vůbec nechtělo, ale pocit viny z minulých chyb mi nedal, než souhlasit s lekcemi.
Odvedli mě do jiné místnosti, usedl jsem do křesla ne nepodobnému zubařskému. Něco mi dali na hlavu, snad sluchátka...

Nevím, jestli tohle všechno nebyla jen má představa. Jak to zjistit? No to se snad ani nedá. Nicméně pocity zůstaly. Zamyslel jsem se nad svým životem. Mám podobné pocity? Ne, určitě nemám, vždyť o životě ledaco vím, tak nemám důvod je mít.
Jak jsem tak v hlavě procházel svým životem, ke svému překvapení jsem na pocit viny a křivdy několikrát narazil.
Má to souvislost?
Musel jsem se usmát, protože jsem sovislost opravdu našel. Pocit viny a křivdy přišel vždy, když se mi stalo něco nepříjemného, co jsem nemohl "strávit". Taky se mi v hlavě vynořila otázka "Proč zrovna já?". Takže i nepřijetí.

Nejvíc jsem si tyhle pocity uvědomoval v souvislosti se školou. Nechtělo se mi do ní, doma mi bylo dobře, svým způsobem jsem byl svobodný. Znamenalo to, že bych něco musel, ale já nechtěl.
Jako když jsem šel prožít život, musel jsem i jít do školy. Ale ve škole jsem už nic nemusel. Měl jsem svobodnou vůli, jestli se budu učit a podle toho bude vypadat i mé hodnocení, nebo se budu školou jen tak protloukat. Opět jako v životě, kdy podle výsledku se bude odvíjet i můj další život, tak i ve škole jsem si tvořil svou další budoucnost.
Když jsem se probíral školou, nemohlo mi uniknout, že pocity tehdy v Bardu se až nápadně podobaly pocitům, které jsem prožíval ve škole. Pocity viny, že nic neumím, že se potřebuju vzdělávat, strach...
Pocit viny, když jsem provedl něco, za co jsem byl po zásluze odměněn. Pocit křivdy, když jsem musel to a nebo ono...
To proto jsem za sebou viděl spolužáky, mělo mě to navést ke škole. Ke škole života...
Škoda, že jsem v Bardu nezahlédl víc o svém životě. Ale není to vlastně jedno? Vždyť prožívám to, co jsem se svobodně rozhodl prožít, co jsem si s pomocí poradců vlastně sám naplánoval.

A tak se teď pokouším přijímat vše, co mi do života vstoupí. Někdy je to legrace, jindy je hodně těžké. Už neutíkám před situacemi, ve kterých bych se mohl ocitnout. A pokouším se odpouštět, vždyť kolem sebe mám jen samé učitele...

AlternativaVs.cz

Co je Bardo?


Bardo (skt. antarabhawa) je tibetský buddhistický termín, který označuje různé stavy mezi smrtí a novým zrozením v různých formách života. Doslova se tento pojem dá přeložit jako „mezistav“. Počátky užívání pojmu a konceptu barda sahají do Indie, až později se teorie barda stala součástí zejména mahájánového buddhismu a hlavně vadžrajánového buddhismu. Podle těchto tradic pochází nauka o bardu od Gautama Buddhy.

Šest stavů Bardo

Délka období posmrtného barda se může v různých interpretacích lišit, většinou se však udává 49 dní. Tato perioda zahrnuje 4 - 6 následující barda:

  1. Skje-gnas bar-do (bardo rození) - doba zahrnující dobu od těhotenství ženy nebo jiných cítících bytostí až do procesu umírání.
  2. Rmi-lam bar-do (bardo snění) - období, kterou člověk stráví sněním
  3. Bsam-gtan bar-do (bardo pohroužení mysli) - tento třetí stav v sobě zahrnuje období života, kterou člověk stráví skutečnou meditací např. mahámudra, dzogčen, lamrim.
  4. 'Čhi-kha'i bar-do (bardo okamžiku smrti) - doba od okamžiku, kdy člověk započal proces umírání až po oddělení vědomí od těla. Tímto bardem započínají tzv. posmrtná barda.
  5. Čhos-ňid bar-do (bardo prapodstaty) dharmaty - období, kdy člověk poznává svou pravou podstatu; v prvních sedmi dnech poznává pokojná božstva, v dalších sedmi dnech pak hněvivá
  6. Srid-pa'i bar-do (bardo vznikání) - poslední fáze, která zahrnuje období, které zbývá do 49. dne od započetí posmrtného barda, tj. od barda okamžiku smrti do stavu nového barda rození.

Podle těchto nauk vize v procesu klinické smrti nejsou stavem barda dharmaty ale pouze bardem Skje-gnas bar-do (bardo rození).

Pomyslně by se tyto období daly rozdělit na dvě stejné půle . Počínaje čtvrtým bardem započíná doba, kdy vědomí člověka opouští jeho hmotné tělo a snaží se najít nové formy zrození.
Tuto novou formu života určuje (vichr karmy ), který je důsledkem činů nashromážděných v předchozích formách života. Návod, jak tímto stavem úspěšně projít , poskytuje text Bardo thödol, v českém prostředí známější spíše jako (Tibetská kniha mrtvých).


Původ nauk o stavu Bardo

Nauky o Bardo jsou do detailu popsány v Tibetském buddhismu np. nauky Lamrim. Poprvé se tyto nauky dostaly do západního světa, při překladu Bardo thödol populární termy v Tibetu, která pochází ze školy Ňingmapa v anglickém překladu Evan-Wentz'a. Tibetský buddhismus se v naukách o Bardo opírá na praktikách a praxi vadžrajány.


Stav Bardo

Podle nauk o Bardo pobyt ve stavu Srid-pa'i bar-do (bardo vznikání), nastupuje po té jak se nerozpoznalo přirozenost mysli průzračné světlo v čase vlastní smrti a po zakončení procesu umírání. Mysl přechází na subtilní formu, která disponuje zvláštními vlastnostmi, podle nauk Lamrim[1] Má pět hlavních vlastností:

  1. vlastní všechny činnosti smyslů.
  2. spontánní narození ve stavu Bardo z okamžitou kompletní manifestací subtilního těla.
  3. tato manifestace se nedá zničit dokud nenastoupí opuštění tohoto Barda přes narození, obvykle po čase 49. dnů.
  4. vlastní tělo se může pohybovat bez překážek (z výjimkou speciálních míst).
  5. toto subtilní tělo se může pohybovat všude po tomto Bardo.

Nauky o Bardo se zmiňují, že čas pobytu v tomto stavu Bardo se končí, když se mysl narodí v samsáře např. jako člověk. Umístí se v lůně příští matky pod vlivem silných nepřekonatelných emocí spjatých s budoucími rodiči, kteří jsou v sexuálním spojení a s kterými musí mít náležitý vztah. Tento vztah je podmíněný karmickými činy. Podobné je to také když se tato mysl má narodit jako jiná bytost např. zvíře. Tyto nauky rovněž zdůrazňují, že narození po tomto stavu Bardo jako člověk je velice výjimečné, poněvadž to vyžaduje velice mnoho příznivých podmínek a nahromadění nepravděpodobně velkého množství zásluh a moudrosti.

Zdroj: Wikipedie

Aktualizováno ( Pondělí, 14 Leden 2013 18:10 )